Jaro v Japonsku

V dubnu jsme si zaletěli do Japonska. Naše cestovatelské rodiny se toho o Japonsku dozvěděly spoustu. Víme, co znamená červený symbol na japonské vlajce, že se Japonsku říká země vycházejícího slunce, čím se tam platí. Dozvěděli jsme se, jak rychle jezdí Šinkanzen, kolik let se dožije Koi kapr a do jaké délky může dorůst.

Známe hlavní město Japonska. Využili jsme nabídky paní Šimonové, která byla na podzim v Tokiu, přišla nám do družiny o tom povyprávět a také ukázat fotky. Viděli jsme, že Tokio je opravdu město obrovské, plné lidí a zajímavých staveb.

Také jsme si zasportovali. Jednotlivé cestovatelské rodiny vyslaly do turnaje v oblíbeném sportu svého nejvhodnějšího zástupce. Trošku jsme si vylepšili zápasnickou postavu, nasadili čelenky v barvě své rodiny a pustili se do souboje v sumo. Moc se nám to líbilo, dokonce tak, že i když se jedná výhradně o mužský sport, chtěla si ho vyzkoušet i děvčata.

V pondělí za námi přišli do družiny rodiče Liďákovi, kteří nám představili další oblíbený sport v Japonsku – karate. Dozvěděli jsme se spoustu informací o tomto sportu a také jsme si mohli obléct kimono a vyzkoušet údery a kopy. A kdo by si nechtěl potěžkat tradiční zbraň japonských samurajů – opravdovou katanu.

Všichni víme, že v Japonsku se používají hůlky. Seznámili jsme se s ovládáním tohoto zvláštního příboru a zasoutěžili si v přenášení předmětů pomocí hůlek na čas. Někomu se to dařilo skvěle, jiní si našli svůj způsob držení hůlek.

A na závěr naší cesty jsme nemohli neochutnat typickou japonskou dobrotu – sushi. Dopadlo to tak, že polovině chutnalo moc, druhé polovině vůbec. Nicméně všechno se snědlo a my mohli odletět zpět do Lednice.

Děkujeme zúčastněným rodičům.

Tak sajónara Japonsko.

Mgr. Gabriela Kokrhelová

Vychovatelka ŠD II